The Nolans - Gold

Tracklist 3CD:

1973-1978: Sestry Nolanovy
V roce 1973 si zpívající Nolanové objednali na Vánoce zpívání v blackpoolském hotelu Cliffs. Po jejich vystoupení byl jejich otec Tommy Nolan u baru, když mu podnikatel Joe Lewis řekl, že by měl velký zájem, aby se Tommyho dcery přestěhovaly do Londýna a zpívaly v Lewisově klubu nad divadlem New London. Začátkem roku 1974 se klan Nolanových přestěhoval do Londýna, kde začal pracovat v klubu London Rooms na Drury Lane, kde si dívky změnily jméno ze Singing Nolans na Nolan Sisters. Debutovaly v televizním pořadu Cliffa Richarda, kde zpívaly píseň „Stuck on You“, a byly stálými hosty po celou dobu vysílání 4. řady pořadu It's Cliff Richard na BBC1. V sestavě byla i Coleen,[1] která zpívala hlavní roli na jejich debutovém singlu „But I Do“ vydaném u EMI records v roce 1974.

Po singlu z roku 1974 na EMI vydali v letech 1975-1977 několik dalších singlů, které se nedostaly na hitparády, na značce Target Records,[4] několik z nich složil Roger Greenaway.[12] Eponymní album z roku 1977 na značce Hanover Grand se prodávalo pouze v londýnském Club Roomu na Drury Lane a cenové průvodce ho řadí mezi nejsběratelštější britská vydání skupiny[4][13].

V tomto období se Nolan Sisters objevily jako hudební účinkující v šesté sérii pořadu The Two Ronnies.

1978-1984: Úspěch v hitparádách
Průlom v žebříčcích přišel v roce 1978 s albem coververzí 20 Giant Hits on Target, které se ve Velké Británii dostalo na 3. místo[14]. V tomtéž roce také předskakovaly Engelbertu Humperdinckovi na turné po USA[1] a Denise skupinu opustila, aby se věnovala sólové kariéře[1].

V roce 1979 se skupina zúčastnila britské výběrové soutěže Eurovize A Song For Europe,[1] jejich skladbu „Harry My Honolulu Lover“ napsal bývalý účastník Eurovize Terry Bradford, který v roce 1978 skončil v soutěži na 11. místě jako člen skupiny Co-Co s písní „Bad Old Days“. Skladba byla před soutěží považována za favorita, ale nakonec se umístila na čtvrtém místě, přičemž Black Lace dále reprezentovali Velkou Británii s písní „Mary Ann“. 1] Úder blesku techniků BBC několik minut před vysíláním vedl ke zrušení pořadu. Aby se přesto našel vítěz, musely se regionální poroty rozhodovat na základě zvukových záznamů písní ze zkoušek pořadu. 15] Skupina byla objednána k propagaci písně v mnoha pořadech BBC, což vedlo ke spekulacím, že bylo považováno za samozřejmé, že soutěž vyhrají. Jednou z rezervací bylo zastupování BBC na oslavách 25. výročí sítě Eurovize, které se konaly v květnu 1979 ve švýcarském Montreux[16].

Po podpisu smlouvy s dceřinou společností CBS Epic Records v roce 1979 skupina zažila období svého největšího komerčního úspěchu. Ačkoli se jejich debutová nahrávka - neúspěšný britský vstup do Eurovize „Harry, My Honolulu Lover“ - nedostala do hitparád, jejich druhý singl Epic „Spirit, Body and Soul“ vydaný v září se dostal na 34. místo britského singlového žebříčku[17]. v prosinci 1979 skupina vydala singl s disko příchutí „I'm in the Mood for Dancing“, který se stal jejich nejznámější skladbou[18] a největším hitem. Dosáhla třetího místa ve Velké Británii[17], druhého místa v rodném Irsku[19] a prvního místa v Japonsku,[1] což je pro západní skupinu vzácná událost; singlu se nakonec v Japonsku prodalo více než 600 000 kopií[20].[21] Píseň, stejně jako většinu hitů Nolanových, napsali Ben Findon, Mike Myers a Robert Puzey[22].

Samostatné album Nolan Sisters, na kterém se objevily první dva singly Epic, se nakonec ve Velké Británii dostalo na 15. místo[14] Ačkoli stále nebyla oficiální členkou skupiny, nejmladší členka rodiny, Coleen, se objevila na obalu alba a ve videoklipu k písni „I'm in the Mood for Dancing“. Na začátku roku 1980 se skupina přejmenovala ze Sestry Nolanovy na Nolanovy. 12] Coleen vydala v roce 1978 jeden sólový singl na značce Target,[4] píseň o statusu prince Andrewa jako idolu teenagerů.

Album skupiny Making Waves z roku 1980 dosáhlo vrcholu na 11. místě, ale v britské albové hitparádě se umístilo nejdéle v jejich kariéře (33 týdnů)[14] Mezi singly z tohoto alba patřily skladby „Don't Make Waves“ vydaná v dubnu 1980 (12. místo ve Velké Británii,[17] 5. místo v Irsku);[19] „Gotta Pull Myself Together“ vydaná v září 1980 (9. místo ve Velké Británii,[17] 8. místo v Irsku)[19] a „Who's Gonna Rock You“ vydaná v listopadu 1980 (spoluautor Billy Ocean, 12. místo ve Velké Británii,[17] 14. místo v Irsku). [19] Právě v době vydání „Gotta Pull Myself Together“ došlo ke změně sestavy. Po svatbě Anne skupinu opustila a Coleen se stala oficiální členkou (Anne se objevuje na obalu britského singlu, zatímco Coleen ve videoklipu). „Gotta Pull Myself Together“ se také stala prvním australským hitem skupiny, když v roce 1981 dosáhla třetího místa;[22] její mateřské album dosáhlo v Austrálii desátého místa[22] Posledním vydaným britským singlem skupiny Making Waves byla skladba „Attention To Me“ vydaná v březnu 1981 (ve Velké Británii číslo 9,[17] v Irsku číslo 5,[19] v Austrálii číslo 94)

1984-2005: Nové značky a sestavy
V roce 1986 vydali Nolanovi LP Tenderly, které bylo albem standardů. V roce 1987 se objevili ve druhé epizodě komediálního seriálu Filthy Rich & Catflap, kde hráli sami sebe ve vyděračské zápletce a předvedli píseň „I'm in the Mood for Dancing“[29]. 1989 se reedice téže písně dostala na 99. místo a další verze dosáhla v roce 1995 51. místa[30].

V roce 1991 skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Teichiku Records a nahrála sérii alb s coververzemi populárních j-popových písní v angličtině. Prvním vydaným albem bylo Playback Part 2, které pokrývalo písně zpopularizované Momoe Yamaguchi[31], Rock and Rolling Idol obsahovalo coververze písní Kyōko Koizumi. Tidal Wave (Samishii Nettaigyo) obsahovalo verze písní skupiny, které proslavily Wink, Seiko Matsuda, Akina Nakamori, Candies a Yōko Oginome[32]. The Hottest Place on Earth obsahovalo pět coververzí písní Princess Princess. Nolanovi se stali první irskou skupinou, která za svá cover alba získala 33. ročník Japan Record Awards Kikaku-shō (Cena za plánování)[33]. kompilace jejich japonského materiálu, často obsahující remixy a na některých se podíleli i jiní umělci, vycházely v Japonsku pravidelně po celá 90. a 2000. léta, zatímco ve Velké Británii se objevilo několik cenově výhodných kompilací jejich materiálu z éry Epic (někdy znovu nahraného).

Coleen, která se v roce 1990 provdala za interpreta Shanea Richieho,[34] a nyní byla matkou dvou dětí, skupinu opustila v roce 1994,[35] v roce 1995 odešel dlouholetý zpěvák Bernie, aby se věnoval herecké kariéře; Anne a Maureen pokračovaly jako dvojčlenná verze Nolans. [1] Znovu nahraná a zremixovaná verze písně „I'm in the Mood for Dancing“, vydaná na značce Living Beat, se v roce 1995 dostala na 51. místo ve Velké Británii a Bernie a Coleen se krátce vrátily, aby singl propagovaly[17].

Od roku 2000 tvořily sestavu Maureen a Anne spolu s Anninou dcerou Amy a nepříbuznou zpěvačkou Julií Duckworth a soustředily se na živá vystoupení,[35] často na místech, jako jsou prázdninové kempy Butlins a bingo haly.[10] Skupina se rozpadla v roce 2005,[35] přičemž Maureen Nolan byla její členkou 31 let v kuse.

Anne byla v roce 2000 diagnostikována rakovina prsu, stejně jako Lindě v roce 2006,[28] v rámci léčby si Linda nechala odstranit prs,[36] Bernie byla diagnostikována rakovina prsu v dubnu 2010,[37] ale s nemocí úspěšně bojovala, až se později vrátila.